Začátek prvopočátek dlí v oku víly,

kroutí se jí kolem hlavy, otáčky síly,

zlatý řez rozvíjí celou story, feel it,

na ramena míří zrozujíc křídlo první,

každé křídlo takové srdce kus má v sobě,

skrz žluté světlo ukazuje cestu od něho k němu,

kolem ramen příběh krouží, objevuje ruce,

stahovány děláním do hlubin, první těžký úsek,

pokorou ze srdce obdivovat věci větší,

ve světle skryt učitel, liánu to těší,

hladíc něžně hlavu, křídlo druhé tvoří,

celým trupem dolů pak síla běží dál,

kakajíc věc netušíc co, kde, kdo, kam,

pod kolenem nenasyta rád by bobek slíz,

zadek, nohy, ruce skrz srdce vzniká trualita,

učitel pozvedává k prvotnímu oku pravdu blíž,

vědomí pak znovu padá, přírodu chápe a jde s ní níž,

bublina se uzavírá, vyrůstá z ní něco výš a výš,

do srdce víly se vrací, vzniká křídlo třetí,

ten pod kolenama už to chápe a posílá to dál,

kde bytost s něčím v ruce volá: nejsi v tom sám,

pak se zase vrací zpět a křídlo čtvrté vzniká teď,

pak cestou lásky ze zadku se rodí úsměv,

přes pokec s týpkem se jde vejš,

v tu chvíli tunel zelenej, druhej těžkej úsek,

když pak zas nahoru jdeš, poučení dostaneš

a poprvý zažiješ bejt mimo tělo, hlavu, svět,

pán vyfoukne tě z hlavy až penisem proletíš,

tam a zase zpět, o lásce matky se naučíš,

ukáže ti cestu k srdci, křídlo pátý vytvoří

a pak už vidíš věci mimo tebe pulzující,

skrz temnotu se dereš, nevíš kudy,

vyloví tě otec a pošle tě po zemi skrz kameny,

žlutou rukou stáhne tě zpět a šestý křídlo hleď,

znovu to zkusíš a jdeš tam znova, si velmi blízko, už ochutnáváš boha,

však nakonec to nedáš, odlítáš,

kolem kamenů už to znáš a zase padáš,

pak už cestou přírody, zelenou a jasnou,

spletitou a krásnou, příjdeš vědomý

a sedmý křídlo tvoříš, s jistotou jdeš,

skrz srdce, temno, boha, všechno

do fialovýho toho, kde další život

možná je,

zůstalo hovno,

jako náušnice,

naslouchej

svýmu svědomí.